ŠIK CZ s.r.o., projekt ve školství, unikátní projekt, prevence, nový projekt, prevence ve školách, škola, informace v kostce, školní vysílání, velkoplošná obrazovka

Partnerem projektu je Sdružení Linka bezpečí - www.linkabezpeci.cz

Jde o modelové případy - zachováváme anonymitu. Tento příběh je pouze ilustrační, nejde o přepis konkrétního telefonátu.

RODIČOVSKÁ LINKA - Naděje i obavy

Volá paní ohledně svého syna, kterému je 15 let, těžce se jí hovoří, sděluje, že není zvyklá hovořit o věcech, které ji trápí, dokonce se ptá, zda Rodičovskou linku nebude zatěžovat. Je ubezpečena konzultantkou, že je zde nyní linka právě pro ni. Paní oddychuje, a popisuje, jak býval její syn „…nejvíce vychvalovaný a nejúspěšnější volejbalista ZŠ, a postupně se změnil v kluka, který odmítl docházet na střední školu, v současnosti není schopen docházet ani na učební obor, lže, kouří několikrát denně marihuanu, nic nedělá, jsou chvíle, kdy se chová i agresivně i ke mně. Vše jakoby začalo rozvodem, a poté bojkotováním sportu, který mu vybral otec, dále nastala izolace syna od kamarádů a spolužáků sportovců, až k nalezení nové party a problémům…“ Matce se ztrácejí peníze, syn nerespektuje pravidla, lže, matka nalezla také dopis kamarádovi, ve kterém je zmíněna droga pervitin. Matka sděluje, že chce najít k synovi cestu, neví, jak s ním hovořit, a bojí se o něj. Od poradkyně dostává ocenění, a také podporu k dalším aktivním krokům, a nabízí možnost osobní návštěvy ve specializovaném centru zabývající se problematikou závislosti u dospívajících. Volající si ihned kontakty na příslušné ambulantní centrum zapisuje, říká, že hned zkusí volat. Zaujala ji nabídka centra pro členy rodiny – možnost docházení na rodičovské skupiny a sdílení tohoto břímě s ostatními rodiči, s nadějí, že objeví radu, která již pomohla jiné rodině. Loučí se s tím, že cítí úlevu, naději a zároveň stále obavu, „…co když syn uvízne ve spirále závislosti…“

RODIČOVSKÁ LINKA - Tajemství

Na Rodičovskou linku se obrátila matka třináctiletého chlapce, do jejichž rodiny chodí pravidelně čtrnáctiletá Barbora, kterou volající doučuje z matematiky. Barbora je dcera přátel matky. Po jedné z jejich návštěv syn volající zjistil, že se mu z kasičky ztratily peníze (cca 200 Kč.) Této situaci volající nevěnovala příliš velkou pozornost. Až při další ztrátě peněž pojala podezření na Barboru. Volající na dívku tzv. udeřila a ona se přiznala ke všem krádežím. Peníze použila pro drobné dárky pro kamarádky, aby si je získala. Dívka volající prosila, aby to co udělala, neprozradila rodičům. Což volající, za předpokladu vrácení peněž, přislíbila. Na linku se volající obrátila s tím, že „neví, co má dělat, má kolem celé situace divné pocity“. Volající nejdříve dostala prostor popsat celý příběh a poté mluvila o svých pocitech, obavách, které kolem celé situace má. V průběhu hovoru se ukázalo, že stěžejní téma, které ji sužovalo, bylo to, zda oznámit či neoznámit celou situaci svým přátelům. Její slib daný dívce se jí přeci jen nezamlouval, ale zároveň věděla, že nechce přátelům ani Barboře ublížit. Tento rozpor byl důvodem jejích „divných pocitů“. Společně s volající se konzultant zaměřil na tento rozpor. Především mluvili o její koalici (tajemství) s dívkou, kterou by svým mlčením udělala proti svým přátelům. Na základě zvážení celé situace a odborného doporučení konzultanta došli oba k závěru, že je zcela žádoucí celou situaci rodičům Barbory oznámit a společně domluvit nápravu. Ještě předtím volající oznámí Barboře změnu svého rozhodnutí. V závěru hovoru volající uvedla, že se jí nesmírně ulevilo, jelikož měla možnost mluvit o svých o pochybách týkající se svého prvního rozhodnutí.

LINKA VZKAZ DOMU - Nechci domů

V podvečerních hodinách volá na Linku vzkaz domů patnáctiletá dívka. Unaveným až apatickým hlasem hovoří o tom, že její máma často pije, bije jí, nestará se o ni ani její tři mladší sourozence, nedává jí peníze na obědy ani na autobus, občas jí do školy vůbec nepustí – to zejména proto, aby doma uklidila a pohlídala sourozence. Otec je ve vězení, kdy ho propustí, dívka netuší. Nikdo jiný z příbuzných není, na koho by se dívka mohla obrátit s prosbou o pomoc. Tato situace trvá již dlouho, je znát, že dívka si toho již hodně prožila. Po dnešním ranním výstupu s matkou, která jí opět nechtěla pustit do školy, dívka z bytu utekla a začala uvažovat o tom, že se již domů nevrátí. Konzultantka si s dívkou povídá o jejích pocitech, o vzniklé situaci, a pak společně hledají nějaké východisko. Vzhledem k tomu, že dívka se již domů vrátit skutečně nechce, domlouvají se společně na telefonické konferenci se sociální pracovnicí, která by ji pomohla stávající situaci vyřešit. Konzultantka nejprve kontaktuje sociální pracovnici, vysvětlí ji situaci dívky a propojuje ji s ní. Společně se domlouvají, že dívka vydrží v telefonní budce, ve které právě stojí, a sociální pracovnice si pro dívku společně s Policií České republiky přijede a následně ji domluví azylové umístění a další řešení celé záležitosti. Dívka se obává přítomnosti policie, sociální pracovnice jí vysvětluje, že se jedná o standardní postup, protože sama nedisponuje služebním automobilem a tudíž by se neměla jak v tuto chvíli za dívkou dostat. Dívka tedy souhlasí. S konzultantkou se dívka domlouvá, že není zapotřebí, aby byla s dívkou dále na telefonu, protože má vedle sebe kamarádku. V případě potřeby dívka ví, že může kdykoli zavolat zpět.

LINKA BEZPEČÍ - Chat

Chat byl spuštěn v roce 2006. Poskytuje stejné služby jako telefonická linka a vychází tak vstříc dětem, kterým vyhovuje tato moderní forma komunikace.

Na chat přišel 12letý kluk pod přezdívkou Nick, který pozdravil a dlouho nic dalšího nenapsal, ale ani z místnosti neodešel. Konzultantka se ho snažila rozmluvit, po nějaké době napsal, že neví, jestli nám to může napsat, že je mu trapně a neví, co má dělat. Po vysvětlení, jak chat funguje, že jsme anonymní a že to může alespoň zkusit, ale i kdykoliv odejít, se chlapec rozepsal. Napsal, že udělal něco špatně a hrozně se bojí, co bude dál, taky nechce nikoho zatěžovat, protože si za to může sám. Skoro za každou větou vložil smutného nebo brečícího smajlíka. Konzultantka na to reagovala a zkusila Nicka uklidnit a podpořit v dalším psaní.
Během následující hodiny si psali o tom, co se stalo – před 2 měsíci ho nějaký kluk kontaktoval přes ICQ, že je sám, že by s ním chtěl kamarádit a tvrdil, že je mu 13 let. Několik týdnů spolu komunikovali a zjistili, že jsou ze stejného města. Předali si i telefonní čísla, že se sejdou. Nick o něm řekl i spolužákům, ale nakonec na smluvené místo nemohl přijít. Tak se omluvil, ale odpověď od neznámého byla hodně sprostá. Nick vůbec nechápal, co se stalo, a dostal strach. Potom mu neznámý řekl, že je dospělý a měl by ho poslouchat. Následovalo několik týdnů, kdy mu psal neustále SMSky a na ICQ, nadával mu, vyhrožoval, že to nesmí nikomu říct a musí se s ním sejít. Taky o něm věděl věci, které mu Nick předtím neříkal – kam chodí do školy, kdy na fotbal a kde přesně bydlí.
Nick je z toho zoufalý a neví, co dělat, má pořád strach, budí se a taky se zhoršil ve škole. I kamarádi ze třídy se ho už ptají, co se děje. Ví, že je to všechno jeho chyba a nechce to nikomu říkat, aby se to ještě nezhoršilo. Konzultantka Nicka ubezpečila, že to, co se děje, není jeho vina, že nic špatného neudělal a chválí ho za to, že o schůzce někomu řekl. Ten chlap se k němu takto chovat nesmí! Je ráda, že se Nick obrátil na nás, protože má právo na pomoc. Je důležité, aby byl v bezpečí, a mohou teď spolu vymyslet, co s tím. Kluk na to po chvíli začíná slyšet a přemýšlí, na koho by se mohl obrátit. Teď už si dovede představit, že to řekne mámě a spolu nejspíš půjdou na policii. Konzultantka Nicka v tomto plánu podporuje a probírají detaily, co a jak mámě říct. Na konci chatu je Nick už úplně klidný, moc děkuje, přidává i usměvavého smajlíka a loučí se. Ještě připsal, že jde hned za mámou.

LINKA BEZPEČÍ - ŠIKANA

Na Linku bezpečí se dovolal čtrnáctiletý chlapec, který začal vyprávět téměř neuvěřitelný příběh. Na druhý stupeň nastoupil na novou školu a od té doby pro něj začalo „peklo“. Nejdříve se mu kluci ve třídě smáli a postupně se k několika prvním přidávali ostatní, až to nakonec byla celá třída. Po čase to již nebylo jen o posmívání, kluci mu začali brát svačiny, pak chtěli peníze a z volajícího si udělali otloukánka. Chlapec na to upozornil třídního učitele, ale ten mu nevěřil – protože jednou se s kluky pral a celá třída tvrdila, že on si začal a učitel uvěřil většině. Doma to volající řekl jen jednou, ale otec hrozně vybuchl, že co je to za chlapa, že se nechá. Tak raději už nikomu nic neříkal. Ale před měsícem se stalo něco, co ho donutilo zavolat na Linku bezpečí. Kluci ze třídy ho zavřeli mezi dvojité okno, pral se s nimi, jich bylo víc, tak neměl moc šanci se ubránit. Nakonec se přihodilo něco neuvěřitelného – vyhodili ho z okna. Kluk si na ten pád nepamatuje, probral se až v nemocnici, kde se ho ptali, proč to udělal. Neboť celá třída tvrdila, že si stoupl na okno a se slovy, že nemůže takhle dál, skočil. Nikdo neřekl ani slovo, čemu byl čtyři roky vystaven a jak to bylo doopravdy. Na Linku bezpečí se chlapec obrátil ještě z nemocnice, kde ho čekají ještě nějaká vyšetření neboť má zlomené obě nohy a celý je potlučený. Mimo tyto vyšetření má jít na psychiatrii, kvůli pokusu o sebevraždu – jak uvedli spolužáci. Volající hned po přijetí do nemocnice neuvedl vše na pravou míru – měl strach, že mu opět nikdo neuvěří. Ale teď má ještě větší strach z toho, že z něj udělají blázna a neprávem. Celý rozhovor byl velmi rozrušený, často prokládal hovor pláčem a vlastně až okamžik, že by z něj byl „blázen“ na papíře byl tím momentem, kdy se rozhodl zavolat…

LINKA BEZPEČÍ - Sebepoškozování

Na linku volá šestnáctiletá dívka. Na začátku hovoru se ptá, zda může mluvit o všem a také, zda se nikdo nedozví, že se na nás obrátila. Konzultant ujišťuje, že volání jsou anonymní a je možné mluvit o čemkoli, co ji tíží. Dívka pomalu popisuje velký tlak, kterému je vystavena. Pro rodiče je důležité, aby měla co nejlepší studijní výsledky, trvají na perfektních známkách. Kromě školy dívka navštěvuje řadu kroužků a kurzů. Sama mluví o tom, že ji škola baví, chce mít dobré známky. Nikdy neměla výraznější problémy, vyznamenání má i na gymnáziu. V posledním roce má ale velký strach z toho, že by mohla ve škole neuspět. Často se učí dlouho do noci, před písemkami a zkouškami nemůže spát. Ze strachu se jí často dělá zle od žaludku, točí se jí hlava a celkově se cítí velmi slabá. Konzultant reflektuje velký tlak a stálou nervozitu dívky, ptá se, jak hledá uvolnění a uklidnění. Dívka přiznává, že se před pár týdny při učení nechtěně poranila o ostrý řezák na papír. Udivilo ji, že spíš než bolest cítila úlevu od velkého napětí. Od té doby se opakovaně poranila záměrně. Sama říká, že se k sebepoškozování uchyluje ve velkém stresu, je to jediné, co ji dokáže uklidnit. Nechce, aby se o tom někdo dozvěděl, proto se zraňuje na místech, která skryje oblečení. Mladší sestra si některých jizev všimla, volající musela lhát o tom, co je způsobilo. Teď tedy žije i ve strachu, že se někdo dozví, co dělá, zároveň má sama na sebe vztek, že nedokáže přestat. Chtěla by nějak pomoci, ale stydí se někomu svěřit. Navíc má strach, že skončí někde v „blázinci“. Konzultant mluví o tom, že dívka si rozhodně zaslouží pomoc a podporu. Zvládla mluvit o tom, co ji trápí a už tím začíná pro sebe něco dělat. Navíc existují odborníci, kteří se specializují právě na takové problémy, umí s nimi pracovat a nebudou ji odsuzovat. Dívka je překvapena a potěšena, bere si kontakty a chce vyhledat odbornou pomoc.

LINKA BEZPEČÍ - Problémy s láskou a partnerstvím

„Linka bezpečí, dobrý den.“ „Dobrý den, já už fakt nevím, jak se teda rozhodnout.“ Na Linku bezpečí se dovolává 17letá slečna, která po hlase zní velmi unaveně. Povídá o tom, že dnes celou noc nespala, jak se snažila přijít na to, co dál. „Já si snad už hodím korunou nebo co.“ „Tak, jak o tom povídáš, to vypadá, že se potřebuješ o něčem hodně důležitém rozhodnout a z nějakého důvodu to nejde“, reaguje konzultantka. Dívka, říkejme ji Helena, začne vyprávět o tom, jak se asi před měsícem seznámila s Michalem. „Michal je úplně super, je vtipnej, jsem s ním fakt hodně ráda, těším se na něj.“ Konzultantka spolu s Helenou chvíli mluví o tom, jaké to je s Michalem, jak se s ním seznámila, co spolu dělají atp. Po chvíli konzultantka shrnuje: „Mluvily jsme teď o Michalovi, a že se s ním cítíš šťastná, máš radost, že jsi ho poznala. Napadá mě, co je teda to, o čem by ses potřebovala rozhodnout?“
Helena najednou začne mluvit tišeji, pomaleji. „No ono by to bylo super, jenže já už asi dva roky chodím s Pepou.“ Odmlčí se. „Když mně se o tom blbě mluví.“ „Rozumím“, reaguje konzultantka, „asi je to teď pro tebe hodně těžké období a je pochopitelné, že se ti o tom těžko mluví.“ Na to začne Helena popisovat, jak se seznámila s Pepou, že je opravdu hodnej, mluví o společných zážitcích a o budoucnosti, kterou si plánovali. O tom, že s Pepou společně vybírali, co budou dělat po škole, kam půjdou. „No a pak potkám Michala a celý je to najednou jinak.“ Konzultantka s Helenou mluví o tom, jaké to pro ni teď je a co by potřebovala. „Chtěla bych se nějak rozhodnout, protože s oběma být nemůžu a fakt nevím koho.“
Konzultantka znovu shrnuje, co všechno zatím Helena říkala a co by potřebovala. Pak začínají mluvit o tom, co ji vztah s Michalem přináší nového, co nezažívá teď ve vztahu s Pepou a jestli to tak bylo vždycky. Mluví o tom, co by ztratila, kdyby se rozešla s Pepou a taky, co by ztratila, kdyby se rozešla s Michalem. Stejně tak rozebírají, co by tím mohla získat, co by jí to přineslo pěkného. Jak myslí, že by to bylo do budoucna s jedním a s druhým. „Asi bych potřebovala ještě trochu času. Pojedu na víkend k babičce a tam to zkusím ještě jednou promyslet. Děkuju, hodně jste mi pomohla. Asi se rozejdu s Pepou, no, i když to bude těžký. Teďka si půjdu lehnout a trochu to dospím.“ Konzultantka podporuje Helenu, aby si teď odpočinula, myslela na sebe. Zdůrazňuje, že se nemusí nutně rozhodnout teď hned. Helena ví, že když se rozhodne jakkoli a potřebovala by pomoct s vymýšlením toho, jak to Pepovi říct, může zavolat.

LINKA BEZPEČÍ - Rodinné vztahy

Jednoho všedního dopoledne se dovolává dívka, které je 16 let, začíná mluvit a tiše plakat zároveň. Konzultantka přijímá dívku v jejím rozpoložení, klidným hlasem ji navrhuje, že je zde pro ni prostor, může plakat. Dívka po chvilce děkuje a začíná vyprávět, v jaké situaci se náhle ocitla. Žije s matkou a jejím novým manželem v jeho bytě, kde mají všichni trvalé bydliště. Matka občas dojíždí za prací do sousední země, a v této době je právě opět v zahraničí. Přítel na dívku často křičí i v přítomnosti matky, vyhrožuje jí vyhozením z domu, což se stalo právě včera večer. Dívka večer kontaktovala kamarádku a její rodina ji nechala u nich přespat. Dívka sděluje, jak se cítí, nemá vlastně klidné místo, prostor pro sebe, cítí se rozpolceně, protože nechápe svou matku, jak to vše může tolerovat. Dívka je s matkou v kontaktu přes SMS, matka souhlasila s tím, aby dívka přespala u kamarádky, nicméně žádné další řešení nenavrhla. Prý přijede za týden a budou se spolu domlouvat co dál. Dívka má situaci vydržet, to odmítá, něco se v ní bouří. Dívka mluví o tom, že matka akceptuje to, že se nechce k otčímovi vrátit, nicméně odsouvá, co dělat a vše nechává na dívce. Konzultantka zrcadlí dívčiny pocity, a vyjadřuje pochopení toho, že to, co se děje, není v pořádku, pojmenovává právo dívky na bezpečný domov, podporu ze strany rodinných členů a další práva. Mapuje, co dívka nejvíce v tuto chvíli potřebuje, dívka má jasno, „…domů se nevrátím, budu u kamarádky, dokud matka nepřijede, další příbuzní žijí na druhém konci republiky, nechci je zatěžovat…potřebuji vědět, jak to bude, až matka přijede, co mám do té doby dělat…“ Konzultantka s dívkou probírá, jaké jsou možnosti, doplňuje dívky nápady o další, například zavolat matce, že ji potřebuje „teď a tady“, aby se vrátila domů, jsou poskytnuty také informace o požádání policie o pomoc, kontaktování sociální pracovnice na OSPOD, která by dívce pomohla chránit její práva, zajistit bezpečné místo pobytu a další potřeby dívky spolu s řešením rodinné situace. Dívka říká, „cítím se lépe, ulevilo se mi, netušila jsem, co vše mohu využít, nejsem na to sama…“ a sděluje rozhodnutí volat matce s tím, aby přijela do nejdříve. Pokud matka odmítne, dívka hovoří o tom, že by pak zvážila návštěvu u sociální pracovnice a loučí se s poděkováním, dostává se jí ocenění a podpora jejích vlastních sil situaci zvládnout a pokusit se změnit tak dosavadní nevyhovující atmosféru a vztahy v jejím nejbližším okolí.

Trápení s láskou

Pokud jen vyslovíme slovo "láska", většinou si představíme krásné chvíle… Téměř každý ze zamilovaných však prožil v souvislosti s láskou i spoustu nepříjemných okamžiků. Už při seznamování je sem tam nutné překonat pocity studu a strachu z odmítnutí. O čem se bavit? Jak se vlastně seznámit? Když už přítele získáme, trápíme se snad, zda je nám věrný. Zátěžovou situací je rozchod partnerů! Cítíme se zklamaní a opuštění. Mohou se nám vynořit i velmi depresivní myšlenky. Najednou si nejsme schopni představit, že bychom mohli mít ještě někdy jiný vztah? Naštěstí čas bývá dobrým lékařem a novou pravou lásku většinou potkáme...
Téma lásky a partnerského soužití je jedním z nejčastějších, kvůli kterým se děti a dospívající obracejí na Linku bezpečí. V roce 2006 to bylo celkem v 8966 případech.

Příběh z Linky bezpečí
Na Linku bezpečí se dovolala 17tiletá dívka. Je hodně rozrušená, chvílemi pláče. Mluví o tom, že jí přítel po dvouletém vztahu oznámil, že se zamiloval do své předchozí partnerky. Její přítel s ní chce nicméně i přes to zůstat - ze soucitu. Ze strany bývalé partnerky se ale ozývá ultimátum, že se musí s volající rozejít do pěti dnů, jinak u ní nemá šanci. Dívka je z celé situace zoufalá, navíc zažívá ve svém osobním životě celkově obtížné období. Před nedávnem jí zemřel dědeček, v současné době se ještě k tomu potýká s nepříjemnými zdravotními obtížemi. Konzultant Linky bezpečí umožňuje dívce, aby mluvila o tom, jak se z celé situace cítí. Dívka může ventilovat emoce. Postupně si uvědomuje, že kromě toho, jak je jí líto, že přichází o přítele, je na něj vlastně i naštvaná, za to, co dělá. Když dívka vypráví, co se stalo a co prožívá, postupně se zklidňuje. Nyní už si v rozhovoru s konzultantem dokáže ujasnit, co je pro ní důležité. Ví sice, že to nebude pro ni lehké, ale nechce, aby s ní přítel zůstával. V tomto jí konzultant Linky bezpečí podporuje. Má právo, aby žila s někým, koho má ráda a kdo jí lásku opětuje a nezůstává jen ze soucitu, z donucení. V hovoru se ještě dívka rozhodne, že o si o všem promluví s babičkou, která pro ni měla vždy pochopení a může jí být v takové těžké chvíli oporou.

Týrané a zanedbávané děti

Každý z nás už asi někdy dostal pohlavek. Nebo viděl, jak ho někdo druhý dostává. Takže si dovedeme představit, jaké to je. Umíme si ale představit, kdybychom byli takhle trestáni každý den, kdyby na nás neustále někdo sprostě a zle křičel? Jsou bohužel děti, které takové jednání od svých blízkých zažívají. Prožívají velký strach z návratů domů ze školy, bojí se, co se doma opět stane. V takových případech hovoříme o syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Definice nám zjednodušeně říká, že za týrání, zneužívání a zanedbávání považujeme jakékoliv jednání rodiče a vychovatele, které je v dané společnosti nepřijatelné a poškozuje stav a vývoj dítěte. Týrání rozeznáváme tělesné a psychické. Za tělesné týrání považujeme násilí na dítěti, jeho zraňování bitím, popálením, opařením a podobnými tresty. Děti mohou pak mít různé pohmožděniny, vytrhané vlasy, kousnutí, tržné rány, mohou být silně otřesené. Psychické týrání doprovází ponižování, zesměšňování, nedůvěra, nepřátelskost, nadávky, ale i nezájem, nevšímavost, nedostatek lásky. Je moc důležité vědět, že nikdo na takové chování nemá právo. A že každý, komu někdo ubližuje, má právo požádat o pomoc.

Příběh z Linky bezpečí
Na Linku bezpečí se dovolal 13-letý Matěj, který by rád pomohl svému kamarádovi ze školy. V telefonu zněl jeho hlas trochu "mimo", bylo znát, že ho něco velmi trápí. Důvodem, proč se rozhodl zavolat, byl konflikt jeho kamaráda s rodiči, kterého se stal právě svědkem. Rodiče kamaráda přímo před ním ponižovali a vztáhli na něj ruku - kamarád se snažil na chvíli utéct, ale jeho otec si "pro něj došel", nadával mu a pak odešli spolu domů. Volající má o kamaráda strach, že ho asi táta zmlátí, navíc se bojí, že třeba uteče nebo si dokonce něco udělá. Konzultant ho v hovoru pochválil za to, ze volá, že je prima kamarád, a ptá se dále, co je pro něj v tuhle chvíli nejhorší. Chlapec vypráví, že asi to, že nemůže nic sám udělat, ze nechápe, jak se tohle může stát. (Už podobnou věc zažil, byl s kamarádem a jeho rodiči na prázdninách.). Konzultant ho uklidňuje a vysvětluje, že jsou věci, které člověk změnit může a věci, které ne - a že on zatím dělá vše, co je v jeho silách a dělá to dobře! Hledají společně možné praktické řešení: bylo by dobré, aby se jeho kamarád někomu se svým trápením svěřil, někomu dalšímu z příbuzných nebo třeba ve škole. Může také informovat sociální pracovnici anebo může přímo kontaktovat i on Linku bezpečí. Matěj slibuje, že všechno vyřídí. Pak se s konzultantem baví dál, co teď bude dělat on sám. Domlouvají se, že svého kamaráda zavolá, aby věděl, co se děje a byl klidnější. Chlapec se domlouvá na dalším telefonátu na linku, když bude potřebovat. Pak se pomalu a v klidu rozloučí.

Prázdniny a osamělost

Konec školy, čas prázdnin - hurá! - řekne si většina školáků. Budou však i takoví, kteří se na prázdniny příliš netěší. V období kolem prázdnin se na Linku bezpečí obracejí i děti, které mají z tohoto období nepříjemné zážitky. Rodiče jim zakázali chodit ven, tak proseděly celé dny doma. V rodinách, kde něco neklape, jsou často svědkem hádek, opilosti rodičů apod. Když je škola, mají aspoň důvod nebýt doma. Některým dětem zase rodiče naplánovali veškerý volný čas, tak nemají jedinou chvilku na své kamarády. Jsou i děti, jimž rodiče naopak nic neplánovali a oni neví, co s volnem. Rizikem pak může být potulování, navázání na závadovou partu. Problémem je i situace, když všichni kamarádi někam odjedou a my se nemáme s kým zabavit. Pak se může dostavovat pocit osamocení. Aby se všem těmto nechtěným prázdninovým zážitkům předešlo, doporučujeme naplánovat si prázdniny se svými rodič a kamarády co nejdřív, aby se volný čas i povinnosti mohly vhodně rozložit.

Příběh z Linky bezpečí
Volá 13letý kluk, že se nově přistěhoval s rodiči do města a nikoho tam moc nezná. Je mu moc smutno. Stýská se mu po jeho kamarádech a tady se cítí sám. Doufal, že si prázdniny užije, ale takhle to je pro něj spíš hrůza.
S konzultantem vymýšlí, čím vším by se mohl zabavit sám. Pak se zamýšlejí nad strategiemi, jak oslovit děti v okolí. Aby se představil a seznámil se. Napadá ho, že by mohl zkusit zorganizovat nějaký výlet, doufá, že se k němu přidají. Zkusí se podívat i k rybníku, kde se schází hodně dětí, třeba se tam s někým seznámí. Trochu se tam bál, ale po hovoru, kdy si promyslel, jak to udělá, už se bojí míň. Je odhodlaný to zkusit, aby měl pocit, že pro to aspoň něco udělal. Kdyby to nedopadlo dobře, ví, že může zavolat znovu a že může třeba s jiným konzultantem vymyslet ještě něco jiného.

Závislosti

Na Linku bezpečí volají děti a dospívající také kvůli těžkostem a obavám ze závislostí. Někdy zavolají ti, kteří už mají zkušenost s drogou a chtěli by se závislosti na ní zbavit. Občas se ozvou i děti, kterým drogu někdo nabízel. Chtějí se poradit, jak se příště v takové situaci zachovat. Zatím to odmítly, ale připadaly se před kamarády hloupě. Tyto děti moc chválíme. Je těžké dělat něco jinak než kamarádi, ale brát kvůli nim drogy? Opravdový kamarád by po nás nic takového chtít neměl! Také volají děti, jejichž spolužáci či kamarádi drogu již berou. Rádi by jim pomohly, vidí, jak se ničí, doma kradou, ubližují sobě i svému okolí. S tím je vždy obtížné něco udělat, protože když nebude chtít přestat ten, kdo drogu užívá, moc se s tím nezmůže. Volající pak mohou být oporou a na blízku pro případ, že by jejich závislí kamarádi pomoc chtěli.
Vedle drogové závislosti volají děti i kvůli problémům s alkoholem. Nejčastěji tehdy, když se opijí a je jim pak špatně. Pak už ale pomoci nemůžeme, proto dopředu apelujeme, aby všichni i k alkoholu přistupovali opatrně.

Příběh z Linky bezpečí
Volala Hanka, říká, že má problémy s pervitinem. Je pro ní těžké si to přiznat. Bere tak dvakrát třikrát v týdnu. Jedna kamarádka se podivovala nad tím, že v poslední době hodně zhubla, jestli jí nic není. Hanka o tom s nikým nemluví. Musí si dát dávku vždycky, když jde na nějakou akci. S konzultantem mluvila o možnostech, co by mohlo zabrat. Během hovoru se rozhodla, že by vyhledala pomoc K-centra. Konzultantka jí dala kontakt na takové centrum u nich ve městě. Zkusí tam zajít, dokud je odhodlaná to řešit, bojí se, že jí to dlouho nevydrží. Konzultantka ji v tom podpořila a s tím se rozloučily.

Šikana ve škole

Jeden ze závažných problémů, se kterým se na Lince bezpečí stále častěji setkáváme, je šikana. Obvykle k šikaně dochází ve škole, kde děti tráví spoustu času. Mohou se tam potkat s agresivními jedinci, kteří někoho ze spolužáků bijí, ničí dětem věci, nadávají jim, ale také se třeba posmívají či navádějí zbytek třídy, aby se s nimi nikdo nebavil. Šikanované děti se pak cítí osamělé, zoufalé, mají z agresorů velký strach, ale zároveň se bojí svěřit dospělým a říci si včas o pomoc. Ti, kteří ubližují, zastrašují svoje oběti různými výhružkami a příkazy. Agresoři vyhrožují často proto, že se sami bojí, co se bude dít, až se na jejich zlé chování přijde. Postavit se proti šikaně je jistě složité, ale právě proto děti podporujeme, aby se výhružek nebály, protože když si o pomoc neřeknou, nikdo jim potřebnou pomoc nemůže poskytnout. Je tedy moc důležité, aby děti strach překonaly a svěřily se někomu dospělému. Kvůli šikaně jsme na Lince bezpečí zaznamenali v roce 2006 celkem 1400 hovorů!

Příběh z Linky bezpečí
Na Linku bezpečí se dovolal chlapec, kterého spolužáci ve škole šikanují. Vypadá to tak, že se mu posmívají, vyhrožují, strkají do něho, shazují mu věci z lavice a to i během vyučování, když se učitel zrovna nedívá.Všechno začalo hned na začátku školního roku, když do třídy přišel nový kluk a strhl ostatní děti na svoji stranu. Terčem jeho útoků se pak stal právě volající chlapec a ještě jeden jeho spolužák. Spolužákovi se podařilo najít si jiné kamarády, takže se mu ve třídě už neposmívají a zároveň je jediný, kdo se s chlapcem baví (ale nikdy před ostatními ze třídy). Chlapec se už dvakrát pokusil říct o této situaci třídní učitelce, ale vždycky nakonec ztratil odvahu. Měl strach z reakce spolužáků. Konzultantka na Lince bezpečí probírala s chlapcem možná řešení a pak se spolu domluvili, že bude nejpřijatelnější, když se chlapec za paní učitelkou přece jenom vypraví a kdyby to nepomohlo, tak vše probere s rodiči a zajdou pak do školy společně. Chlapec se s poděkováním loučí.

Strach z vysvědčení

Na Linku bezpečí se nejčastěji obracejí dospívající děti ve věku 12 - 16 let, pro které v životě hraje škola a s ní spojené starosti velkou roli. Snad právě proto se problémy se školou objevují v hovorech velmi často. Průměrně přijmeme téměř 300 hovorů za měsíc, které se týkají problémů se školou. Jejich počet se zvyšuje obzvlášť v období vysvědčení. Nejčastěji se na nás děti obracejí, pokud mají strach a obavy, jak jejich výsledky přijmou doma - obávají se, že je rodiče přísně potrestají, nebudou je mít rádi apod. Někdy se stává, že strach je tak velký, že se volající nechce vrátit domů. V takovém případě se pak společně snažíme nalézt možné způsoby řešení jeho situace a návratu domů. Útěk z domova situaci málokdy skutečně vyřeší. Můžeme dětem jen doporučit, aby se v případě, že o něčem takovém uvažují, obrátily na Linku bezpečí nebo Linku vzkaz domů, kde mohou spolu s našimi konzultanty probrat všechna pro a proti a třeba najít i jiný způsob řešení.

Příběh z Linky bezpečí
Na konci června se na nás obrátil chlapec s tím, že se právě dozvěděl, že propadá z matematiky. Chlapec často na hodinách chyběl, nicméně oznámení, že by mohl propadnout je pro něj nemilé překvapení. Nyní řeší, jak celou věc oznámí rodičům, kteří nic nevědí. Má strach především z matky, která ho za známky někdy bije. S tátou vychází celkem dobře, ten školu tolik neřeší, ale i přesto má strach, že pětka na vysvědčení bude i na něj příliš.
Pracovník Linky bezpečí mapuje s volajícím možnosti, které pro něj připadají v úvahu. Chlapec dokonce přemýšlí, že by utekl z domova, sám si ale uvědomuje, že by se stejně jednou musel vrátit a pak by to bylo doma určitě ještě horší. Nakonec ho napadá, že by to mohl nejdřív probrat se svojí tetou, se kterou si rozumí, a ta by s ním mohla zajít za rodiči, aby mu byla oporou. S tímto se volající loučí. Konzultant na lince mu ještě nabízí, že v případě potřeby může kdykoliv zavolat znovu.